Brigantia

O jménu Brigantia



Když Vás zaujme tato stránka a budete mít trpělivost si jí přečíst až do konce, asi pochopíte, proč jsme pro naší kapelu zvolili jméno Brigantia. Máme poměrně široký žánrový záběr, zahrajem si rádi všechno, co lahodí našim uším a někdy musíme řádně změnit aranž aby vyhovoval našemu nástrojovému obsazení. Z těchto i dalších důvodů cítíme, že potřebujem silnou patronku se širokým spektrem zájmů, která by nás ohlídala a podpořila v našem muzikantském konání. Bohyně Brigantia je rozhodně tou pravou, kterou naše kapela potřebuje.


Kdo je Brigantia?

Brighid, Brigit, Brigid, Bhride, Bride, Briga, Brigantia

Socha Brigantie

Brighid je dcerou Dagdy, jednoho z nejuniversálnějších božstev pohanského keltského světa. Je známa jako bohyně léčitelů, básníků, kovářů, zrodu a inspirace, je bohyní ohně a domácího krbu, a patronkou válečnictví (Briga). Její bojovníci se nazývali Brigandi. Jméno Brighid znamená "velebená, vznešená", a vyskytuje se ve variantách Brigantia, Brid, Bride, Briginda, Brigdu a Brigit. Říká se o ní, že se naklání nad každou kolébkou. Dodnes dochované zvyklosti týkající se Brighid se dodržují mnohem živěji, než je tomu u všech ostatních keltských božstev dohromady.

Ve středověku vystupuje Brighid v mnoha příbězích. V jednom je ženou Brese, zpola fomorského vládce dětí Danu. Jejich syn Ruadan zranil v druhé bitvě na Magh Tuireadh kovářského boha Goibhniu, ale sám v boji zahynul. Brighid pak šla na bojiště svého syna oplakávat. Byl to prý první caoine (keening, lament, bědování), který Irsko slyšelo. Do nedávné doby trvala tradice najímání žen, aby hořekovaly na hřbitovech. V jiném příběhu je Brighid ženou Tuireanna a má tři syny: Briana, Iuchara a Iucharbu. Synové Tuireannovi zabili boha Ciana, otce Lugha Lámhfhada (dlouhorukého), když na sebe vzal podobu vepře.

Církev kolem roku 453 změnila Brighid na svatou Brigitu (její data narození a úmrtí jsou obvykle uváděny jako 450 a 523, pozn. překl.). Ta je známa jako patronka farmářství a dobytka a jako ochranitelka domácnosti před ohněm a nehodami. Dodnes je jedním z jejích nejběžnějších jmen v gaelštině Muime Chriosd, tedy Kristova nevlastní matka. Svatá Brigita měla být dcerou Dubthacha, druida, který ji s sebou vzal na ostrov Iona (známý také jako "Ostrov druidů"), kde vyrůstala.

Peter Berresford Ellis v knize Celtic Women píše: "Fascinujícím pojítkem s Brigitinými tradicemi je to, že v komunitě svaté Brigity v Kildare existovala žena jménem Darlughdacha, Brigitina blízká společnice, sdílející s ní lože. Po Brigitině smrti se Darlughdacha ("Lughova dcera") stala v Kildare abatyší, a také její svátek se podle "seznamů svatých" slaví prvního února. Mary Condrenová se domnívá, že by jméno Darlughdacha dokonce mohlo být původním jménem bohyně Brighid, protože Brighid (vznešená) je spíše titul než jméno." (Nedá mi to a připojuji, že i Lughova dcera zní spíše jako přízvisko než původní, snad tabuové jméno bohyně, pozn. překl.)

Říká se, že budete vždy ochráněni, budete-li si opakovat genealogii Brighid (uvádí ji Alexander Carmichael v Carmina Gadelica, sbírce lidových keltských modliteb z 19. století):


"Toto je rodokmen svaté panny Bride,
Zlatého zářivého plamene, ušlechtilé chůvy Krista,
Bride, dcery Dugalla Hnědého,
Syna Aodhova, syna Artova, syna Connova,
Syna Crearerova, syna Cisova, syna Carmacova, syna Carruinova,
Každý den a každou noc
Když říkám rodokmen Bride,
Nebudu zabit, nebudu soužen,
Nebudu zavřen, nebudu zraněn,
Ani mě Kristus nenechá v zapomnění.
Žádný oheň, žádné slunce, žádný měsíc mě nespálí,
Žádné jezero, žádná voda, žádné moře mě neutopí,
Žádný šíp ani dýka víl mě neporaní
Jsem pod ochranou mé svaté Marie
A mojí chůvou je má milovaná Bride."


V této říkance se odráží jeden z nejstarších známých rituálů. Je znám jako trojnásobná smrt upálením, utopením a probodnutím. Byl to obvyklý způsob smrti posvátného krále, kterou se sjednotil se svou zemí.

Lorraine Macdonaldová (Dal Riada Celtic Heritage Trust) píše: "Na Hebridách je Brighid známa jako Kristova chůva, což jasně poukazuje na mísení křesťanského a pohanského vlivu, které je zde tak běžné. Jako nevlastní Kristova matka je samozřejmě mimořádně ctěna, protože nevlastní rodiče měli v keltské společnosti zvláštní postavení - vyšší, než skuteční rodiče; vztah s nimi byl pokládán za obzvláště posvátný."

Podle Fiony MacLeod (Winged Destiny) "...svatá Brighid (v gaelštině se někdy vyslovuje jako Bride, někdy jako Breed), nebo, jak se jí s láskou říká na Hebridách, svatá Bride z ostrovů, nemá jméno Gaelům dražší než "Muime-Chriosd", Kristova nevlastní matka, jméno získané díky jedné z nejkrásnějších keltských legend. Jejím nejběžnějším jménem na skotských ostrovech je Brighid nam Bhatta, svatá Bride Plášťová, podle svého pláště, do něhož v hodince Mariiny slabosti zabalila novorozeného Krista. Nevešla do keltského srdce spolu s Křížem a Marií, byla tam dávno předtím jako Bride, či Brighid De Dannaanů, tohoto nikoli nesmrtelného, ale po dlouhé věky přežívajícího lidu se stejným vztahem ke Keltům, jako měli Olympané k Řekům. Tato původnější Brighid byla bohyní poesie a hudby, jedna ze tří velkých božstev lásky, bohyně žen, nositelka proroctví a snů, pozorovatelka velkých osudů, strážkyně budoucnosti. Myslím, že nebyla ničím jiným nežli keltskou Deméter, Deméter-Despoinou zrozenou z objetí Poseidona - Lira, keltského Oceánu. Místo Deméter naříkající a hledající Persefonu v podsvětí je to Deméter - Brighid hledající svého bratra (nebo snad syna) Manana (Manannana), boha moře, syna Lira - Oceánu. Persefoné i Manan jsou stejnými symboly návratu k životu."

Ve sbírce básní o irských ženách Dánta Ban se uvádí: "Častým přízviskem Brigit je búadach, vítězná... Jako národní světice je Brigita poněkud zastíněna svatým Patrikem, ale dokladem její neustálé důležitosti jsou varianty jejího jména běžně používané pro irská děvčata: Brigid, Breege, Breda, Breed, Bride, Bridie, včetně diminutivního -een. Za hagiografií křesťanské světice s výčty vykonaných zázraků a za lidovou a literární tradicí lze vystopovat postavu předkřesťanské bohyně. V ranné poesii je Brigit představována jako Matka Kristova s postavením rovným Marii a jako "Keltská Marie". Tradice Brigit tak jde hlouběji a dále do minulosti než tradice Patrikova."

Ve stejné knize se objevuje tato báseň, Brigit Búadach:


"Brigit Búadach,
Búaid na fine,
Siur Ríg nime,
Nár in duine,
Eslind luige,
Lethan breo.
Ro-siacht noí:bnem
Mumme Goídel,
Riar na n-oíged
Oíbel ecnai,
Ingen Dubthaig,
Duine úallach,
Brigit búadach,
Brigit búadach.

Vítězná Brigit
Sláva rodu,
Sestra nebeského Krále,
Vznešená,
Nebezpečná přísaha,
Daleko dolétlý plamen.
Dosáhla svatého nebe,
Nevlastní matka Keltů,
Opora cizinců,
Jiskra moudrosti,
Dubthachova dcera,
Paní vznešené mysli,
Vítězná Brigit,
Živoucí v životě."


Dodnes existuje neobvyklá směsice dávné bohyně Brighid a svaté Brigity - je to typicky keltské. Tuto směs křesťanského a dávného pohanského učení lze vysledovat v poesii, jako například zde, v úryvku z knihy Fiony MacLeodové "Winged Destiny":


"Is tu gleus na Mnatha Sithe,
Is tu beus na Bride bithe,
Is tu creud na Moire mine,
Is tu gniomh na mnatha Greuig,
Is tu sgeimh na h´Eimir aluinn,
Is tu mein na Dearshul agha,
Is tu meann na Meabha laidir,
Is tu taladh Binne-bheul.

Tvá je dovednost víly,
A ctnost svaté Brigity,
A víra mírné Marie,
A ušlechtilé způsoby Řekyně,
A krása milostiplné Emer,
A něžnost sladké Deirdre,
A odvaha silné královny Maev,
A kouzlo medoústé hudby.


A já k tomu přidala další, neboť ona, jasná Kristova chůva, na mě pohlédla a řekla: "Jsem starší než Brighid Plášťová... Vkládala jsem písně a hudbu do větru dříve, než se zvonilo v kaplích na Západě, nežli kdo slyšel zvony na Východě. Jsem Brighid-nam-Bratta, ale jsem také Brighid-Muirghin-na-tuinne, a Brighid-sluagh, Brighid-nan-sitheachseang, Brighid-Binne-Bheule-lhuchd-nan-trusganan-uaine, a jsem starší než Aone a stejně stará jako Luan. A v Tir-na-h´oige je moje jméno Suibhal-bheann; v Tir-fo-thuinn se jmenuji Cú-gorm; a v Tir-na-h´oise Sireadh-thall. A byla jsem dechem v tvém srdci. Den mě uvidí přicházet do srdcí mužů a žen tak jako plamen na suchou trávu, jako plamen větru ve velkém hvozdu..."

Ta další jména jsou starého gaelského původu: Brighid-Muirghin-na-tuinne Brighid zrození vln, Brighid-sluagh (nebo sloigh) Brighid nesmrtelného hostitele, Brighid-nan-sitheachseang Brighid štíhlého lidu víl, Brighid-Binne-Bheule-lhuchd-nan-trusganan-uaine Sladkoústá Brighid kmene zelených plášťů. Říká se jí mimo jiné také Brighid harfy, Brighid žaluplných, Brighid prorocká, Brighid čisté lásky, svatá Bride z ostrovů, Bride radostná. Aona a Luan jsou starobylými formami slov Di-Aoin, pátek, a Diluain, pondělí.

Tir-na-h´oige (obvykle anglicisováno na Tirnanogue) je Země věčného mládí; Tir-fo-thuinn znamená Země vln, a Tir-na-h´oise je Země dávných let. Vílí jména Suibhal-bheann, Cú-gorm a Sireadh-thall znamenají Cestovatel po horách, Šedý pes a Prohledávač.

Byla to starší Brighid Západu, matka písní a hudby, ta, která dýchá v rákosí, větru, srdcích mužů a žen a v myslích básníků... Banmorair-na-mara, Paní moře... žena z božského lidu, které se říkalo Paní moře a byla dcerou Lira a bědujíc chodila po zemi, neboť ztratila svého bratra Manana Krásného, ale nakonec ho našla... a přesvědčovala ho písněmi a květinami a přivedla ho nazpátek, takže se svět lidí zaradoval, a lodi vyplouvaly na moře v bezpečí a sítě byly naplněny plody vln... Ten pomíjející svět písní a krásy, snů básníků a zlomených srdcí, který i teď dále miluje bílá Brighid...


A s tebou k ochraně nechť je
Čarovná labuť Bride zástupů,
Čarovná kachna Marie míru."


Brighid a posvátný oheň

Rytina Brigantie

Ve své nejdávnější inkarnaci byla Brighid zvána Plamenem Irska, Ohnivým šípem: Breo-Saighit. Byla také bohyní kovářské výhně, což poukazuje na její ohnivou přirozenost. Legenda vypráví, že když se narodila, od vrcholku její hlavy až k nebesům se tyčil ohnivý sloup. Narodila se při východu Slunce, a dům její rodiny tehdy vypadal jako v jednom plameni.

Po mnoho století udržovalo Brigitin večný oheň v Kildare devatenáct pannen - původně kněžek a později jeptišek. Říká se, že tam zpívaly tuto píseň (Pozn. překl.: mimochodem, Slunce je v keltské tradici ženského rodu a podle některých mýtů z keltských zemí odcházejí čisté duše do Slunce):


"Bride, skvělá ženo,
Náhlý plameni
Ať nás ohnivé jasné Slunce
Vezme do trvajícího království."


Tyto ženy byly panenskými dcerami ohně; říkalo se jim Inghean au dagha a jako udržovatelkám ohně Breochwidh. Místo magického kotle a věčného ohně zmizelo po vítězství křesťanství. Brigitina svatyně v Kildare byla funkční do 18. století, poté byla za monarchie zavřena. Když byla pohanská Brighid přeměněna na svatou, padla starost o její svatyni - původně příslušící devatenácti pannám - na katolické jeptišky. Oheň byl uhašen jednou ve 13. století a poté hořel až do nástupu Jindřicha VIII, který potlačoval kláštery. Druhého února 1996 oheň v Kildare znovu zapálila Brigediánská jeptiška sestra Mary Minchinová; podle současných záměrů by měl opět hořet nepřetržitě (James Bonwick: Irish Druids and Old Irish Religions).

V starobylém irském textu (z 12. století , pozn. překl.) Giraldus Cambrensis referuje, že se měly Brigit a devatenáct jejích jeptišek střídat v hlídání posvátného věčného ohně, který hořel obklopen ohradou, kam nesměl vstoupit žádný muž. V tomto ohledu odpovídá Brighid galské "Minervě". Ve svatyni Minervy v Británii se také udržoval věčný oheň. Podle irské Knihy tmavohnědé krávy byla Brigitiným posvátným číslem devatenáctka. Představovala devatenáctiletý cyklus keltského Velkého roku, období, po kterém se opět shoduje nov se zimním slunovratem. Věřilo se, že dvacátý den každého cyklu bude plameny střežit sama Brighid.

O Brigitině ohni se v dobách normanské invaze říkalo, že ačkoli je po dlouhé věky udržován posvátným dřívím hlohu, nikdy nepřibyde popela. Místo prý bylo velké dvacet čtverečních stop a bylo zastřešeno.

Posvátnému ohni se někdy říkalo "need-fire" (nodfyr, oheň potřeby; tento typ posvátného ohně ale neodpovídá věčnému ohni Brigitině, pozn. překl.). Alexander Carmichael, autor Carmina Gadelica tvrdí, že "teine éiginn byl naposled rozdělán v Uist v roce 1829, v Arranu kolem roku 1820, v Helmsdale 1818, a v Reay kolem roku 1830".


Patronka ohniště

Brigantia - patronka ohniště

Také domácí oheň je zasvěcený Brighid. Měl se stále udržovat - každého večera přikryla žena z domácnosti oheň, aby vydržel přes noc, a prosila Brighid o ochranu všech členů domácnosti. Následující báseň je z třetího dílu Carmina Gadelica:

 

Přikryju ohniště
Jako by jej přikryla chůva Brighid
Svaté jméno nevlastní matky
Nechť je na ohništi, nechť je na dobytku
Nechť je na celé domácnosti."


Patronka kovářů

Brigantia - patronka kovářů

Co se týče Brighid jako patronky kovářů, v jedné staroirské básni k chvále Brighid je zmínka o kovářské výhni. V básni je postavena do protikladu trvalá síla Brighid k pomíjivé slávě pevnosti Alenn, kde kdysi bývalo k slyšení a vidění

 

Zvonění pilných kovadlin,
Zvuk písní ze rtů básníků,
Žár mužů v čistých soubojích,
Krása žen na shromážděních.




Brighid a posvátné vody

Brigitina studnaV druidském rituálu je Brighid uctívána se svícemi u centrální studny. V dávných časech se běžně studna zdobila květinami a zelení. Často zde byly obětovány mince a další stříbrné předměty. Mnoho Brigitiných posvátných studní dosud existuje, některé jsou jí zasvěceny již tisíce let. Říkalo se, že její vody vyléčí všechny druhy nemocí.

Lorraine Macdonaldová píše: "Žiji na Hebridách, v jedné z mnoha farností jménem Kilbride, které naleznete po celých ostrovech. Navštívila jsem několik jejích (Brigitiných, pozn. překl.) posvátných studní v Irsku, kde najdete vystavené všechny možné druhy votivních obětí (a nikdo se jich ani netkne). Nejlepším místem byla jakási jeskyně v Kilfenora v hrabství Clare - je to velmi důležitá svatyně svaté Brigity a starají se o ni jeptišky. Měla jsem tam úžasné pocity."


Brighid a posvátná země

Triskel - Brigitin křížV Irsku se na Imbolc vyrábí Brigitin kříž. Je obvykle třístranný - jinými slovy, je to triskel, který je dávným solárním symbolem. Někdy se také plete z trávy ve tvaru rovnoramenného kříže. Ženy na vnějších Hebridách dodnes dodržují Brigitiny rituály, které popisuje T.F.G. Dexter (Fire Worship in Britain): na Imbolc (La Fheill Brighid) se shromáždí a vyrobí figuru bohyně v podobě panny. Oblečou ji do bílého, na srdce jí položí křišťál, a vloží ji do koše tvaru kolébky. Poté nejdůležitější žena v domácnosti zazpívá posvátnou píseň, a tak pozve Brigitu do domu.

Podle Dextera existuje také tradice, kdy se pro Brighid venku nechává bochník chleba, sklenice mléka a svíce. Vesničané v Avebury ve Wiltshiru vystupovali na mohylu Silbury Hill, kde pojídali fíkové koláčky a cukr s vodou. Také šplhali na Cley Hill, kde v opevnění na vrcholku hráli (rituální, pozn. překl.) hry.

Zmínky v Carmina Gadelica o hadovi, který vylézá z mohyly na Latha Fheill Bride mohou pocházet ze starých spojitostí - Brighid mohla být fomorskou bohyní země.

Tuto teorii podporuje staré říkadlo, které se dochovalo v západní Vrchovině a které uvádí Anne Rossová v The Folklore of the Scottish Highlands (je také obsaženo v Carmina Gadelica, pozn. překl.):


"Brzo na Brigitino ráno
Vylézá had z díry.
Neuškodím hadovi,
Ani had mi neuškodí."